Rozhodovat se mezi středovým (bývá levnější) a obvodovým řešení kotvícího zařízení vyžaduje posoudit řadu skutečností, např.:
- Tvar plochy – středové řešení není zpravidla vhodné pro plochy se čtvercovým půdorysem – viz kapitola sedmáꓼ
- Rozsah a naléhavost prováděných prací. Pokud je nutné vstupovat na plochu s rizikem pádu i za situace, kdy plocha je kluzká, je nutné volit zpravidla variantu obvodovouꓼ
- Posoudit, zda se bude nutné pohybovat pouze po vymezených částech, nebo celoplošně.
V případě, že zvolíme středové řešení - viz přiložené obrázky, je nutné vzít v úvahu požadavky nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, konkrétně § 3 odstavec 4. V § 3 je mimo jiné uvedeno, že ochranu proti pádu není nutné provádět na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou^6) umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (dále jen "volný okraj").
Z tohoto požadavku vyplývá, že u středového řešení je nutné vždy použít OOPP na celé ploše, nebo vymezit prostor ve vzdálenosti nejméně 1500 mm od volného okraje (platí pro plochy se sklonem do 10°).
Autor této kapitoly zastává názor, že v určitých situacích (např. tehdy kdy není vyšší sněhová pokrývky, která by zakryla kotvicí zařízení) je možné u obvodového řešení považovat kotvicí zařízení za vymezení dle citovaného nařízení vlády. Je to však nutné posoudit v každé situaci samostatně.
Středové řešení vyžaduje vždy více délek spojovacího prostředku OOPP proti pádu.
