Domnívám se, že každou změnu je nutné konzultovat s projektantem systému. Vede mě k tomu příloha k nařízení vlády ČR č. 362/2005 Sb.    ze dne 17. srpna 2005  o  bližších  požadavcích  na  bezpečnost  a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

 v bodě I. přílohy: Zajištění proti pádu technickou konstrukcí se uvádí:

                 ad  3.  Požadavky  na  uspořádání,  montáž, demontáž, zajištění stability a
                           únosnosti, na používání a kontrolu konstrukce jsou obsaženy v průvodní,
                           popřípadě provozní dokumentací.

     Vzhledem k tomu, že jak kolektivní opatření, tak i individuální opatření k ochraně před pádem, lze zpravidla zařadit mezi konstrukce, je dáno, že montáž musí být v souladu s průvodní dokumentací.

     Povinnost postupovat při montáži dle průvodní dokumentace ( provozní dokumentace slouží pro určení způsobu užívání systému ) je také povinností pro projektanta takovou dokumentaci zpracovat. Nelze tedy přijmout, pokud v projektové dokumentaci již od dokumentace ke stavebnímu povolení je "pouze" obecné konstatování, že stavba bude vybavena zařízením k ochraně před pádem.

     Stavební úřad je povinen posoudit možnost bezpečné údržby objektu a má také právo znát, jak tato bezpečnost bude zabezpečena. S obecným popisem by se neměl spokojit. Může totiž nastat situace, že při kolaudačním řízení se zjistí, že nelze vydat kolaudační souhlas a že je nutné provést dodatečná stavebně technická opatření.

Tato otázka je jednou z nejčastějších. Projektanti se částo brání řešit konkrétní požadavky na bezpečnou údržbu objektu. Odpověď může být rozdělena na dvě části:

1) Projekt bezúdržbové střechy - je logické, že tato střecha nevyžaduje výstup na střešní plášť a že není nutné v projektové dokumentaci se touto záležitostí zabývat

2) Projekt střechy, která údržbu vyžaduje. V tomto případě je autor projektu tím, který ví, jak a v jakém rozsahu má být údržba prováděna. Jen projektant ve spolupráci s investorem může stanovit postupy údržbových prací. Projektant by měl myslet i na budoucí možné zařízení umísťované na střechách, např. anténí systémy.

     Pokud je tedy projekt zpracován tak, že si běžný provoz objektu vyžaduje pravidelné nebo nahodilé výstupy na střešní plášť a při této činnosti hrozí pracovníkům známá rizika ( pád přes volnou hranu, uklouznutí, propadnutí otvorem apod. ) je nutné zajistit, aby pracovníci, kteří musí být povinně vybaveni osobním zabezpečením ( úvazem ), mohli osobní úvaz použít. Jinými slovy, aby měli možnost přivázat jistící lano ke vhodnému prvku. Tyto prvky, zpravidla kotvené na nosnou konstrukci lze osazovat dodatečně pouze se zvýšenými náklady a často při naléhavých úkonech na střeše to již není ani možné. Jako příklad jistě poslouží např. nutnost odklidit nadměrné množství sněhu.

     Obecně lze konstatovat, že údržbová střecha, na které nelze bezpečeně údržbu provádět je špatný projekt.

3.8.2009

     Pro oba tyto případy jsou na evropském trhu výrobky, které umožňují upevnění na TR plech.. Každý výrobek však má svůj specifický montážní návod, ve kterém je uvedena nejnižší možná tloušťka plechu, na který se kotví.

     Obecně platí, že navrhovat a projektovat tyto systémy není možné bez konkrétní znalosti jednotlivých výrobků.

5.8.2009

     Toto řešení je možné. Protože nemohu uvádět jednotlivé výrobky, tedy obecně. Projektant znalý systémů může navrhnout takové řešení, že v okamžiku osazení prvního kotvícícho bodu na nosnou konstrukci střešního pláště, lze tyto systémy používat pro většinu prací při realizaci střechy.

     Dokonce tento postup je žádoucí:

1) Rozloží náklady  ( realizačním firmám odpadá významná část jejich nákladů - předpokládám, že zajištění svých pracovníků budou stále více řešit )

2) Může být jeden systém pro všechny, kteří se podílejí na výstavbě

3) Kvalitní projekt těchto systémů dokáže maximálně eliminovat chyby, kterých se pracovníci při řešení ( neřešení ) vlastní bezpečnosti dopouští

     Vím, že taková praxe není, ale předpokládejme, že se na stavbě podílí firmy, které bezpečnost svých zaměstnanců řeší. Pak každá z firem ( většinou se na realizaci střešního pláště podílí více firem ) nemusí osazovat své vlastní zabezpečení a vynakládat prostředky, které v konečné fázi účtuje investorovi. Pro firmy postačí jedno řešení, které je tak výrazně levnější. Je jen na projektantovi a technikovi BOZP, aby dokázal jednotlivé postupy prací sladit z pohledu ohrany zdraví při práci.

6.8.2009

Odpověď je jednoznačná, projektant systému. Současně však je možné při projektování zařízení pro individuální zabezpečení proti pádu využít výrobků několika firem, které tyto systémy produkují. Jedná se o firmy, které mají nejen certifikát na své systémy a kotvící prvky, ale mají také certifikát na způsob napojení na nosnou konstrukci.

     U těchto firem je postavení projektanta systému jednodušší. Postačí respektovat podmínky a způsoby osazení, které tento výrobce deklaruje. Skutečností však je, že těchto výrobců je velmi málo. Pro nákladnost při získávání certifikátů, se většina výrobců omezuje pouze na certifikaci samotného výrobku, případně kotevního prvku. Způsob osazení je pak plně v odpovědnosti projektanta.

7.8.2009

     Doporučené vzdálenosti jsou různé pro umístění jednotlivých bodů a systémů s permanetním lanem.

Umístění jednotlivých samostatných bodů se řídí pravidlem, že minimální vzdálenost od hrany má být 2,0 až 2,5 metru. Důvodem je, že při zakopnutí o tento bod nesmí pracovník padat mimo plochu střechy. Musíme předpokládat, že se také pracuje vně umístění jednotlivých bodů a při pohybu vzad může dojít k tomu, že si pracovník nemusí bodu všimnout.

Stejné pravidlo platí i pro jednotlivé body navržené pro použitím s montážním lanem.

Systémy s permanetním lanem se osazují:

- také minimálně 2,0 až 2,5 m od hrany

- nebo na hranu střechy ( jde o případ, kdy zabezpečovaná plocha tvoří úzký pás )

     Při volbě použitého osobního úvazu je třeba respektovat pravidla daná výrobcem použitého typu a obecnou zásadu, že případná hloubka ( délka ) volného pádu nesmí překročit 1,5 až 2,0 m.

9.8.2009

Obecně se má za to, že jištění pracovníků má být takové, aby nedošlo k většímu volnému pádu na laně více než 1500 mm. Řada zahraničních publikací používá možnost až 2500 mm.

Zásadní je i to, co umožňuje daný výrobek ( výrobce ) použitého systému.

Důvody proč 1500 mm:

- gravitační zrychlení ještě nezpůsobí,  značný ráz a k vážnější poškození zdraví

- nelze předpokládat, že pracovník je vždy vybaven tlumičem pádu

- obvodový plášť je dokončený a může mít různé výstupky, prosklené plochy apod., pracovník nepadá do volného prostoru

- je možné rychlé vysvobození

- vysvobození je možné osobním kontaktem. Tento způsob minimalizuje případné další poškození zdraví při vysvobozování. Pracovník může být i v bezvědomí.

10.8.2009

Můžou. A to nejen lanové systémy a pemanentním a montážním  lanem. Jsou určité druhy kotvících bodů pro uchycení osobních úvazů, které pohltí značnou část energie tím, že dojde k jejich deformaci.

     Na trhu jsou systémy s permanentním nerezovým lanem, které mají jeden z koncových bodů osazené tlumičem pádu. "Nedostatkem" těchto systémů je jejich vyšší cena. Tlumič je tvrale vystaven povětrnostním podmínkám  a musí být stále provozuschopný. Je tedy vyrobený z kvalitních odolných materiálů a i jeho montáž je spojená s nutností být vybaven speciálním nářadím. Velmi často vlastní osazení tlumiče pádu musí provádět výrobce. Vždy se jedná o zahraničního výrobce a montáž se prodražuje o dopravu řemeslníků.

     Funkci tlumiče pádu může převzít správně navržený systém s permanetním nerezovým i montážním lanem.

11.8.2009

     Na trhu existují výrobky, které se osazují do svislých konstrukcí, zpravidla je to do betonové nosné konstrukce o dané kvalitě betonu. Systémy jsou ukryté pod krytkou a pomocí speciální dmoždinky lze k této kotvě připojit karabinu. Tyto systémy slouží vždy pro jednu osobu. Přípojné hmoždinky jsou  nedílnou součástí daného výrobku a jejich zaměnění není možné.

     Nejčastější použití těchto skrytých systémů je zejména v místech, kde by jakékoliv jiné řešení rušilo vzhled stavby.

14.8.2009

Pokud máte na mysli kotvící prvky firem ( např. HILTI ). Obecně by se zdálo, že ano. Problém je však v tom, že se jedná o výrobky a ty musí být nejen technicky způsobilé, ale musí být také pro daný účel deklarované a certifikované. Zde pan nastává problém, pokud výrobek není deklarovaný certifikovaný jako vyrobek určení k ochraně před pádem, nelze takový vorobek použít. Navíc by nebylo možné objednateli doložit příslušnou, nezbytnou dokumentaci.

Způsob namáhání v případě zabránění pádu ( dynamické ) je zpravidla jiný, než u výrobků, které jsou určeny pro statické kotvení.

Obecně, improvizace, v péči o bezpečnost práce není žádoucí a je riziková.